Orin

Oficiální jméno: Bruno ze Zlatého lankastru

datum narození: 23. 4. 2013

kohoutková výška: 52 cm

váha: 20 kg

barva: černo-žluto-bílá

srst: dlouhá

vlohy: pro hnědou barvu

skus: nůžkový

chybějící zuby: 0 - plnochrupý

uchovněn: 7. 9. 2014

generace: F19, s úplným rodokmenem

Zdravotní vyšetření: - DKK: 1/0, LP: 0/0, DLK: 0/0
                                    - vyšetření srdce (Doppler): bez nálezu = v pořádku
                                    - komplexní oftalmologické vyšetření: prosté = v pořádku
Výstavní ocenění: 1x BOB, 2x BOS, 3x BOJ, 1x KV, 1x VSV, 1x NV, 4x CAJC, 6x CAC, 2x res. CAC, vždy výborný (10x V1, 3x V2, 1x V3)
Tituly: český junior šampion, klubový junior šampion, český šampion, klubový šampion (KCHMPP)
Jiná ocenění: 2. místo PES ROKU 2015

Něco málo z povahy...

  • Především musím vyzdvihnout Orinovu zvědavost a chytrost. Neustále potřebuje vše vidět, zkoumat a vymýšlet co nejpromyšlenější lotroviny. Přistavěné židle k oknům, aby mohl vidět ven, se doma staly nutností. Je to prostě Kelišová. Hlídá pečlivě, ale tiše. V bytě neštěká, ani nevyje. To samé venku kromě situací, kdy ho překvapí nějaký opravdu podezřelý člověk. Pak k němu běží, štěká a posléze se s ním přivítá. Lidi má moc rád, o to víc děti.
  • Oproti jiným strakáčům vybočuje svým občas až samotářským chováním. Funguje jako samostatná jednotka a to především při vycházkách. Nemá potřebu si hlídat mne, ani smečku a čas od času se vydá svou cestou. Věkem a cvičením se však toto hodně zlepšilo a ve 2 letech si mně už hlídá. Nemá moc rád hlazení, ani mazlení, pokud si pro něj nepřijde sám. Pokud náladu má, tak je stejně nezastavitelný mazel jako ostatní strakáči a je pravda, že s postupujícím věkem se tyto chvíle kvapně navyšují. Má to i svou výhodu, umí se skvěle zabavit sám, když na to přijde. Navíc jsme neměli velké problémy s naučením samoty kromě krátkého období v pubertě, které jsme úspěšně zvládli.
  • Energie má rozhodně více než dost a unavit ho je opravdu svízelný úkol. Je odolný fyzicky i psychicky a tak se snažím každou chvíli vymýšlet nějakou tu delší procházku v novém prostředí s hodně podněty, nejlépe s dalšíma strakatýma psíkama. Nicméně od 1 roku je s ním už rozumné pořízení - konečně se začal trochu přizpůsobovat. :o)) Od roka a půl se skutečně začíná naplňovat popis, že když se nic neděje, spí a když se něco děje, nadšeně si to užívá. Je u něj úžasné, že mu vůbec nevadí jakékoli změny místa, kde pobýváme. Často jezdím na výlety i s přespáním na nejrůznějších místech a vždy se tváří nadšeně, že bude zase nějaká legrace navíc. Vůbec mu to nevadí, není to žádný pecivál.
  • Je to neuvěřitelný milovník vody v jakémkoli skupenství. Zatímco ostatní strakáči koukají, zda do vody vlézt, či ne, Orin už má za sebou třetí kolečko. Koupe se v každém počasí, ani led pro něj není překážkou. Sníh též miluje. Když se vracíme domů z vycházky, většinou se mě snaží přesvědčit, že nutně potřebuje opláchnout packy ve vaně a při té příležitosti se namočit. Hrozně rád dělá bublinky ve vodě ponořeným čumákem. Možná je to jeho hustou srstí, že je mu brzy vedro, skoro neustále se totiž chladí na zemi s rozplácnutýma zadníma nohama.
  • K ostatním psům se chová skvěle - chová se vyrovnaně s přirozeným sebevědomým, vždy přátelsky, ale opatrně. Pokud psa nezná, čeká na jeho reakci a až dle toho se zachová. Konfliktům se vyhybá, šarvátky nevyvolává. Pokud by mělo dojít na konflikt, tak vždy volí ústup a útěk. Pokud však není jiné volby, brání se. Od té doby, co dospěl a byl napaden několika psy, tak je u seznamování se psy velmi obezřetný a již si s nimi tolik nehraje jako s fenkama a štěňátkama.
  • Od mala jsme bojovali s útěky a to občas na opravdu velkou vzdálenost. Většinou to bylo za psama, aby si s nimi mohl pohrát, ale někdy to viditelný a pro mne pochopitelný důvod nemělo. Útěky jen tak se podařilo odbourat zhruba po roce. Trysk za psíkama se ještě čas od času objeví, ale od 2 let věku společně s důslednějším cvičením přivolání se to opravdu stává spíš výjimkou a pokud vyběhne, po chvilce se vrátí. Naopak od 2,5 let v období největšího hárání fen je občas vskutku k neudržení a když si to nepohlídám, tak se vydá cca na 20 minutové stopování feny. Uvidíme, jak na této novince zapracujeme. :)
  • S poslušností na tom jako strakáč není zle. Základní poslušnost by šla. Největší problémy ostatně jako všichni strakáči máme s přivoláním od psů a s chůzí na vodítku mezi dalšimi psy - sám jde na vodítku hezky. Nicméně od 2 let věku je Orin mnohem poslušnější a i tyto problémy postupně odpadají. Fenečky zatím výrazně neřeší, ale když hárá nějaká v okolí, hned to vím. Od mala jsme měli problémy se žraním všeho na zemi. Jako štěndo byl opravdu strašná popelnice. Dnes už je tento zlozvyk víceméně odbouraný až na některé opravdu lákavé zbytky jídel.
  • Zvládá pobyt v přírodě, na vesnici i v centru města bez problémů, stejně jako jakoukoli dopravu. Umí zůstat sám v kotci, odkládačce, bytě. Nevadí mu ani různá zvířata - buď je obezřetný nebo přátelský (jen motýly vždy rád prožene). Zvěř neloví, ani neštve, ale rád za nimi vyběhne (reaguje na pohyb) a po chvilce se vrátí sám nebo na zavolání.
Nakonec bych napsala, že s Orinem se člověk opravdu nikdy nenudí. Je to vždy vesele naladěný psík, okamžitě připravený pro jakoukoli legraci a výzvu. Radost z čehokoliv je jeho nejsilnější stránkou povahy, kterou nic nepředčí. Málokdo si dokáže tak rychle vynutit upřímný úsměv na tváři každého v okolí. Člověk má pocit (to není jen pocit!!!), že se neustále něčemu směje.

Co s Orinkem děláme...

Jelikož se sama věnuji výcviku psů (a několik let jsem se živila jako cvičitel vodicích psů), tak jsem si Orina pořídila především jako parťáka pro volný čas a rozhodně jsem neměla ambice s ním skládat různé zkoušky. Toho jsem měla v práci více než dost a volný čas si chci užívat jinak. To ale neznamená, že se Orinkovi nevěnuji a soukromě neblbneme. Jen holt na to nemáme ty certfikáty. :-)

  • Orinek zvládá základní poslušnost, i některé obtížnější cviky, zvládá chůzi na vodítku i bez vodítka. Snažila jsem se především, aby se ničeho nebál a byl správně socializovaný. Proto zvládá i různé překážky, kladiny, žebříky, rošty a jiné nepříjemné povrchy, nepříjemné zvuky, ohňostroje, různé typy prostředí, různě staré lidi, různé druhy dopravy... vše bez obtíží.
  • S Orinkem jsme zkusili coursing, který ho zpočátku bavil, ale nakonec zjistil, že běžet jen za těmi psy ho baví mnohem víc. Je pravdou, že jsem mu to nerozmlouvala. Vůbec mi nevadí, že nemá lovecké sklony. Laicky blbneme i na agility překážkách a Orina to baví. Panička je ale líná to dál rozvíjet a dát tomu nějakou ofiko formu.
  • Velkou Orinkovou a mou vášní jsou domácí triky, které povětšinou zvládá i venku. Umí jich opravdu hodně a já už pomalu začínám zapomínat, co vše vlastně umí. Naposledy to bylo něco okolo 30 triků. Triky se Orin učí velmi rychle a snadno.
  • Věnujeme se i výstavám, ale všeho s mírou a naším hlavním cílem je se vidět s ostatními strakáči a jejich páníčky.
  • Největším koníčkem je určitě turistika a výlety v přírodě. Těšila jsem se na dogtrekking s Orinem, ale Orina nebaví být připoután a nesmět prozkoumávat okolí dle vlastního tempa a směrů a největší překážkou je nemožnost nonstop koupání za cesty. Takže jsem si řekla, že si vycházky budeme užívat "po staru", kdy to baví nás oba.
  • Nově se začínáme učit nosework. Čichací hry jsem s Orinkem provozovala i dříve a je na to opravdu dobrý, baví ho to. Tak doufám, že třeba zde bude uklohněna nějaká zkouška, aby nám ty schopnosti také někdo dokázal. :-)