Druhá návštěva paničky

Dnes 2.6.2013 jsem absolvovala druhou návštěvu již budoucího Orinka. Cesta to byla opravdu dobrodružná... Po půjčení nečekaně jiného většího auta z práce jsem šťastně vyrazila na cestu z Prahy do Záblatí u Lomnice nad Lužnicí. Nutno podotknout, že to byla má první cesta autem tak daleko a úplně sama (řidičák mám relativně krátkou dobu), takže i trocha nervozity tam byla. Úroveň neklidu výrazně stoupla asi půl hodiny po vyjetí, kdy mi kamarádka Péťa volala z Planý u Tábora, že Planá je pod vodou a ať si zjistím, zda se tam vůbec půjde nějak dostat. Během chvilky jsem tedy zastavila na pumpě a volala chovateli, jestli jsou k němu cesty průjezdné - prý ano. Dohodla jsem se tedy s Péťou na srazu v Soběslavi, kam jí hodí autem její otec a že to nějak projedeme.

Hned za Táborem mě čekala objížďka po okresních silnicích, mnohdy částečně pod vodou, plné děr a plné aut. Okamžitě jsem v duchu děkovala za to, že jsem musela jet velkým autem. Jak se najednou hodilo! Zanedlouho jsem nabrala Péťu na operativně dohodnutém místě a už se to frčelo mezi rozvodněné rybníky za štěňátkama. Díky bohu domek chovatele zůstal bez újmy. Zároveň se mnou dorazili i budoucí majitelé brášky Bruce.

Oba bráchové spali schovaní za pelechem, ale když jsem s Péťou vstoupila do místnosti, Orinek se probral a koukal, kdo to přišel. Pan Šupka mi Orinka podal do náručí a já si s ním sedla na sedačku. Ihned si mi lehl na hruď, hlavičku si uložil do prostoru mezi hrudník a ruku, bradičkou silně ryl dolů a přitom mi úpěnlivě zíral do očí. No, nezamilovali byste se? :-)

Orinek se celou dobu mazlil jak se mnou, tak s Péťou. Když ho to přestalo bavit, vyječel si, že chce běhat po zemi. Chvíli běhal, se všemi se pozdravil, pak zlobil mámu a když už se zase nabažil dle své potřeby, tak si kňournul, že chce zase mazlit. Jestli on nebude trochu rozmazlený lump? :o))

Návštěva to byla moc příjemná, i když vody a deště by klidně mohlo být méně. Škoda, že se štěnda nemohla ukázat na dvorku. Hlavní však je, že se voda do vesnice nedostala ani v následujících povodňových dnech! Na zpáteční cestě mi moc pomohl Péti tatínek, který mě jako správný domorodec vyvedl k Táboru lepší zkratkou než byla ta již nyní zatopená ranní. Jen ten vylitý rybník s půl metrem vody na silnici byl trochu drsnější, ale i to jsme zvládli. Orinkův pohled za to celé velké dobrodrůžo určitě stál!