Prvních 14 dní za námi

Asi jste si říkali, co se děje, že nic nepíšu, když už je Orin konečně doma... no právě proto. :o)) Zvláště první týden byl záhul, teď je to sice o trochu lepší, ale cítím, že nový týden bude opět drsnější. Ale zpět k počátku toho všeho...

V pátek před 14 dny jsem si pro prcka v doprovodu mé kamarádky Romči přijela do Záblatí. Ve výběhu už byl pouze on a jeho dvě sestřičky, z toho jedna zůstávala u chovatele. Všichni tři se k nám samozřejmě měli. :-) Po příjemném popovídání a pečlivém předání Orinka jsme se rozjeli směrem do Prahy. Cestou jsme přibrali Adélku a už se to frčelo domů. Orinek byl celou cestu hodný a prospal jí.

První den jsme tak nějak proběhali na záchod a hráli si. Orin vůbec nevypadal jakkoli být stresovaný. Když se šlo spát, dala jsem si pelíšek k posteli, abych na něj dosáhla i z ní a mohla kdyžtak prcka utěšovat. Byla jsem totiž rozhodnutá, že ho do postele nepustím (i když, kdyby asi moc chtěl... :-D ). Po chvíli v pelíšku se sebral a odešel. Myslela jsem, že se šel napít, ale po 10 minutách, kdy byl pryč, jsem se šla podívat, kde je. No, musela jsem se začít smát. Malej suverén si odešel do obýváku, kde se rozvalil na koberci a usnul. Prej utěšovat a on si v klidu jde lehnout jinam. :o)) Za mnou se přesunul až po ranním (4 hodiny ráno) venčení, přesně do svého pelíšku.

Druhý den byla taková naše seznamka. Každý asi spíš jen tiše pozoroval, co udělá ten druhý. To neděle byla větší show. Jelo se totiž do práce a Orinka čekal první pobyt v kotci o samotě. Musím říct, že mě až překvapil, jak skvěle to zvládnul. Poštěkával jen chvilku a pak byl celou dobu mco hodný a buď to prospal nebo si hrál s hračkama. Za odměnu si pak dlouze hrál s labradorkou Suzi, kterou cvičím a vím, že je na štěnda hodná. Nafotilo se z toho i plno hezkých fotek - mrkněte do fotogalerie. ;-)

První týden byl především o zvyknutí si, o vychytání venčení a určování si hranic. Musím říct, že Orinek chápe velmi rychle. Venčení prvních pár dní bylo peklo. Vůbec nechápal, že doma se nečůrá, nerozlišoval to. Prostě si hrál a najednou čůral. Během pár dní už ale začal chápat, co po něm chci a přeci jen za vyčůrání venku byl piškot a za vyčůrání doma vůbec ale vůbec nic! Taky to bylo o zvyknutí si na režim chození do práce, kde musel být sám celou pracovní dobu, kdy byl vždy cca po třech hodinách venčen. Musím říct, že to zvládal obdivuhodně dobře!

Druhý týden nám dosti zkomplikovaly změny v dopravě. Pro nás to znamená nyní chodit na nejbližší zastávku 20min rychlou chůzí, což se štěndem dvakrát nejde a navíc je to docela dálka. Ale Orinek zvládá i to. Jen v kotci se líbí pokaždé trochu méně, protože se stává větším závisláčkem na mně. Ale to se snad zase zlepší. První hlídání u rodičů také zvládnul velmi dobře. Prý o něm ani nevěděli - do doby než jsem přišla já a začal se svým oblíbeným nezastavitelným řáděním. Začala jsem ho také seznamovat s dalšími psy, chodíme na delší vycházky a začala jsem s ním cvičit různé cviky, abych se ho pokusila aspoň trochu unavit. Po pravdě zatím vcelku bez výsledků, ale věřím si! :o))

Také už jsme byli na odčervení a druhém očkování, po kterém bohužel druhý den zvracel, ale byla to trochu i má chyba. Přetáhla jsem ho a pak nechala samotného doma, tak se asi sešlo víc faktorů a celé odpoledne plus i trochu večer mírně prozvracel a bylo mu blbě. Ovšem další den už zase řádil, tak se nic tak strašného nestalo.

No, takže takhle se nám ve zkratce daří. :-) Plno práce, málo odpočinku a spaní, hodně únavy, ale zároveň velké radosti a pozvednutí nálady v době, kdy je to potřeba. To je můj Orinek.